Co se stane, když zahřejeme cukr, máslo, vosk nebo mléko? Změní se všechny látky stejně? A zůstane po zahřátí pořád stejná látka? Právě tyto otázky zaměstnaly naše malé badatele při dalším badatelsky orientovaném vyučování.

Nejdříve žáci přemýšleli, co od jednotlivých látek očekávají. Každý si vytvořil vlastní badatelskou otázku, vyslovil hypotézu a předpověděl, co se při zahřívání stane. Potom přišla ta nejzajímavější část – pozorování skutečných změn.

Máslo se při zahřívání postupně rozpouštělo a po ochlazení opět ztuhlo. Vosk se choval podobně. U cukru však bylo všechno trochu jinak. Při zahřívání se měnil nejen jeho vzhled, ale také barva a vůně. Žáci tak mohli sledovat, že teplo nemusí látku pouze roztavit – někdy může způsobit mnohem výraznější změnu. Pozornost si zasloužilo také mléko, u kterého bylo potřeba sledovat změny opravdu pečlivě. Od očekávaného bublání mléko začalo narůstat.

Největší kouzlo badatelství ale přišlo ve chvíli, kdy jsme porovnávali, co se s látkami stalo po ochlazení. Některé se vrátily téměř do původního stavu, u jiných už byla změna výraznější. Žáci tak sami přicházeli na to, že ne všechny změny způsobené teplem jsou stejné.

A právě v tom spočívalo naše malé badatelské překvapení. Z obyčejného másla, vosku, cukru a mléka se na chvíli staly předměty skutečného vědeckého zkoumání. Žáci nečekali na hotovou odpověď – pozorovali, porovnávali, diskutovali, hledali důkazy a nakonec sami formulovali své závěry.

Teplo jsme tentokrát nevnímali jen jako něco, co zahřívá. Zjistili jsme, že dokáže látky pořádně překvapit.