ZÁKLADNÍ ŠKOLA

ŠKOLNÍ JÍDELNA

MATEŘSKÁ ŠKOLA

Jak vzniklo Československo, kdo stál u jeho zrodu a proč slavíme právě 28. říjen? Odpovědi hledali žáci 3.–5. ročníku během tematického projektu věnovaného vzniku samostatného československého státu.

Místo běžného vyprávění se děti proměnily v malé historické badatele a procházely několika tematickými centry. Poznávaly osobnost Tomáše Garrigua Masaryka, objevovaly význam státních symbolů, skládaly události roku 1918 do správného pořadí a pátraly po informacích v historických textech.

Do objevování se zapojily také moderní technologie. Pomocí QR kódů žáci získávali další informace, využívali digitální obsah a nechyběl ani poslech české státní hymny. Její pomíchaný text museli nejprve správně sestavit a potom přemýšleli o tom, co nám hymna připomíná.

Důležitou součástí projektu byla spolupráce napříč ročníky. Starší pomáhali mladším s úkoly, mladší přicházeli s vlastními nápady. Společně hledali řešení, rozdělovali si práci a učili se naslouchat jeden druhému.

A pak přišel dlouho očekávaný wow moment! Už od rána děti lákala tajemná zalepená obálka. Co se v ní ukrývá? Otevřít ji ale mohly až na konci dne, kdy už poznaly historické souvislosti a pochopily význam státního svátku 28. října. Uvnitř na ně čekaly archivní novinové články z doby vzniku Československa. Historie se najednou ocitla přímo v jejich rukou. Překvapení, radost i opravdová hrdost byly krásnou tečkou za společným pátráním.

Nešlo jen o zapamatování letopočtů a jmen. Děti vyhledávaly informace, využívaly technologie, přemýšlely v souvislostech a především společně objevovaly, proč je 28. říjen důležitým dnem našich dějin.

V badatelské výuce se naši žáci tentokrát pustili do zkoumání různých způsobů měření. Čekalo na ně pět stanovišť a na každém trochu jiná výzva. Jak změřit cestu kolem kulatého talířku? Jak zjistit délku celé třídy? Jak přesně změřit pracovní sešit nebo cestu kolem lavice? A co s klikatou čárou, kterou obyčejným pravítkem jen tak nezměříme?

Děti nejprve odhadovaly, přemýšlely nad vhodným postupem a samy si vybíraly pomůcky. K dispozici měly pravítka, metry i provázky. Postupně zjišťovaly, že ne vždy stačí přiložit pravítko a odečíst číslo. Někdy je potřeba hledat jinou cestu, vyzkoušet více možností a svůj výsledek si ověřit.

Velkým objevem bylo například využití provázku při měření zakřivených a delších linií. Děti tak poznávaly, že i zdánlivě obtížně měřitelnou délku lze převést na přímou a následně ji změřit.

Nešlo jen o to získat správné číslo. Důležité bylo také porovnávat odhady se skutečnými výsledky, přemýšlet nad tím, proč se naměřené hodnoty mohou lišit, a hledat způsoby, jak měření zpřesnit.

Badatelství nás opět přesvědčilo, že k zajímavému objevu někdy stačí obyčejný provázek, pravítko a chuť přijít věcem na kloub!

Přespávačka ve školní družině – to není jen večerní stezka odvahy, baterky a tajemná zákoutí. Je to také čas plný her, smíchu, společných výzev a příležitostí zjistit, že když táhneme za jeden provaz, dokážeme mnohem víc!

Děti si užily chvíle, při kterých nešlo jen o rychlost nebo o to, kdo bude první. Důležité bylo spolupracovat, domlouvat se, vzájemně si pomáhat a hledat společná řešení. Každá hra přinesla novou výzvu a ukázala, že dobrý tým potřebuje nejen šikovné hráče, ale také trpělivost, důvěru, ohleduplnost a ochotu naslouchat druhým.

Společné zážitky pomáhaly dětem lépe se poznat i mimo běžný školní den. Někdo přišel s nápadem, jiný povzbudil kamaráda a další dokázal zachovat klid, když se zrovna nedařilo podle představ. Právě v takových chvílích se přirozeně rozvíjí týmový duch a vznikají přátelství, která mají šanci růst.

A pak přišel večer, kdy se obyčejné prostory družiny proměnily v místo plné očekávání a dobrodružství. Přespání mimo domov přineslo dětem nejen spoustu legrace, ale také příležitost vyzkoušet si samostatnost, překonat drobné obavy a zažít pocit, že někam patří.

Přespávačka tak nebyla jen jedním nevšedním večerem, ale společným zážitkem, který nás zase o kousek víc spojil. A právě o tom školní družina také je – o radosti, kamarádství, spolupráci a chvílích, na které se ještě dlouho vzpomíná.

Do naší mateřské školy zavítalo Divadlo Letadlo s hudební pohádkou V korunách stromů – Podzim. A že to nebylo jen obyčejné divadelní představení! Děti se společně s herci vydaly na dobrodružnou cestu podzimní přírodou, při které nechyběla hudba, pohyb, soutěže ani spousta veselých okamžiků.

Společně jsme objevovali, co všechno se na podzim v přírodě děje. Navštívila nás veverka i strakapoud, rozloučili jsme se s vlaštovkami odlétajícími do teplých krajin, vyzkoušeli si sběr hub a nechybělo ani opékání brambor či pouštění draků.

Velkým zážitkem bylo, že děti nebyly pouze diváky, ale samy se stávaly součástí pohádkového příběhu. Zpívaly, pohybovaly se, soutěžily a s nadšením reagovaly na výzvy divadelníků. Některé si dokonce vyzkoušely roli malých herců!

Představení tak dětem nabídlo nejen příjemné kulturní zpestření, ale také hravou cestu k poznávání proměn přírody, podzimních tradic a života zvířat. A především nám připomnělo, že když se spojí příběh, písničky a dětská fantazie, může vzniknout opravdu krásné dobrodružství.

Děkujeme Divadlu Letadlo za veselé dopoledne plné hudby, smíchu a podzimního kouzla!

Co by se dalo ve škole vylepšit, zpříjemnit nebo vymyslet úplně nově? Právě nad tím přemýšleli naši žáci během projektového dne Škola jako firma.

V pracovních týmech se proměnili v malé tvůrčí firmy, které hledaly nápady, jak udělat školní život ještě příjemnější. Nezůstali přitom jen u povídání – pustili se do plánování, rozdělování úkolů a přípravy vlastních návrhů.

Vznikaly například omalovánky pro děti z mateřské školy, nové hry na přestávky, které by mohly zpestřit společný čas, nebo kalendář ušitý přímo na míru naší škole. Každý tým přicházel s vlastními nápady a hledal cestu, jak je proměnit ve skutečnost.

Děti si vyzkoušely, že dobrý nápad je teprve začátek. Důležité je také domluvit se, rozdělit si práci, naslouchat ostatním a společně hledat řešení.

Projektový den nebyl jen o tvoření, ale především o spolupráci, samostatnosti, plánování a odpovědnosti za společný výsledek. A kdo ví – třeba se některý z dětských návrhů brzy opravdu objeví v naší škole!