Kde je sever? Stačí se rozhlédnout kolem sebe a příroda nám může napovědět. Žáci 3.–5. ročníku se vydali ven, aby si vyzkoušeli, jak se v přírodě orientovat – a tentokrát nejen pomocí buzoly.

Nejprve se děti seznámily s buzolou a jejím používáním. Brzy ale zjistily, že když buzolu nemáme po ruce, můžeme hledat orientační body také v samotné přírodě. Ve skupinkách pozorovaly okolí a hledaly například mraveniště, pařezy, lišejníky nebo stromy, podle kterých se lidé tradičně pokoušeli určit světové strany. Přemýšlely také nad tím, jak nám může pomoci poloha Slunce nebo hvězdy.

A nechybělo ani malé badatelské překvapení – barevná jablíčka, která dětem nabídla další možnost přemýšlet o směru a orientaci v prostoru.

Děti si tak ověřovaly, že orientace v přírodě není jen o tom znát světové strany. Je potřeba pozorně se dívat, porovnávat, spolupracovat a ověřovat si, jestli náš odhad opravdu odpovídá skutečnosti.

Učení jsme samozřejmě přesunuli tam, kam patří – ven do přírody. Teplé podzimní dny a sluníčko nám přitom vytvořily skvělé podmínky pro společné objevování. Protože když se můžeme učit venku, v pohybu a společně s ostatními, má učení úplně jinou atmosféru. A tentokrát jsme si navíc odnesli odpověď na důležitou otázku: Kde je vlastně sever?

Podzimní úroda, společná práce a hlavně celá naše škola a školka pohromadě. Takové bylo letošní Podzimobraní.

V mateřské škole se pustili do pečení. Děti připravily voňavý štrúdl a bramborovou buchtu a při práci si vyzkoušely, že podzimní úroda nemusí zůstat jen na zahradě – může se proměnit v něco dobrého, co si společně vychutnáme.

Na základní škole mezitím vznikala bramboračka z kotlíku. Brambory a další suroviny jsme proměnili ve společné jídlo a nechyběl ani mošt z jablíček z naší školní zahrady. Právě vlastní úroda dala celému dni ještě větší smysl – děti viděly cestu od toho, co vyrostlo u nás, až ke společnému stolování.

Podzimní téma se promítlo také do pracovních listů, které děti během dne řešily. Pracovaly s obrázky a názvy podzimních plodů, přiřazovaly, co k podzimu patří, rozlišovaly ovoce a zeleninu a hledaly, co všechno můžeme z podzimní úrody připravit. Nechyběly ani úkoly zaměřené na počítání a porovnávání množství, doplňování slov, spojování obrázků a jednoduché úkoly vycházející přímo z toho, co děti během dne viděly a ochutnaly.

Starší žáci mohli své poznatky dále využít při přemýšlení nad tím, odkud potraviny pocházejí, co potřebujeme k jejich zpracování a kolik práce stojí za tím, než se surovina dostane na náš stůl. Pracovní listy tak přirozeně navazovaly na praktickou zkušenost a propojovaly učení s reálným životem.

A hlavně – propojila se celá škola se školkou. Starší i mladší děti měly společný cíl, každý mohl přiložit ruku k dílu a nakonec jsme se všichni sešli u jednoho stolu.

Počasí nám tentokrát úplně nepřálo a během dne nás zastihl i déšť. Ani ten nám ale dobrou náladu nezkazil. Možná právě naopak – teplá bramboračka, vůně upečených dobrot a sladký mošt chutnaly v sychravém podzimním dni ještě lépe.

Podzimobraní jsme si zkrátka užili. A doslova vychutnali.

Jak se správně chovat cestou do školy? A platí bezpečnostní pravidla opravdu pokaždé, i když „je to jen kousek“?

Právě nad těmito otázkami přemýšleli žáci 1. a 2. třídy. Čekaly na ně krátké situace z každodenního života, u kterých nebylo vždy na první pohled jasné, jestli se někdo zachoval správně.

Děti si pomocí tabletů naskenovaly QR kód a poslechly si krátkou situaci. Mohlo jít například o dítě, které si během cesty hraje s mobilem, o jízdu autem bez připoutání, protože škola je přece „jen kousek“, nebo o situaci v autobuse, kdy dítě nabídne své místo paní, která si nemá kam sednout.

Po každém příběhu přišlo na řadu rozhodování: Je to bezpečné? Je to ohleduplné? Co bychom udělali my? A proč?

Děti postupně pojmenovávaly správné chování – při cestě autem se vždy připoutat, při přecházení silnice dávat pozor a nenechat se rozptylovat mobilem, v dopravě myslet na ostatní a umět nabídnout pomoc nebo své místo tomu, kdo ho potřebuje.

A protože nejlepší je si správné chování nejen říct, ale také vyzkoušet, zahrály si děti na závěr jednotlivé situace v krátkých scénkách. Jednou byly cestujícími v autobuse, jindy řidičem a dítětem v autě nebo chodcem na cestě do školy. Ostatní pozorně sledovali a rozhodovali, co bylo správně a co by bylo potřeba změnit.

Děti tak zjistily, že bezpečné a ohleduplné chování není jen seznam pravidel, která se máme naučit. Každý den se znovu rozhodujeme, jak se zachováme. A právě malá správná rozhodnutí nám pomáhají dojít do školy bezpečně.