Podzimní počasí je jako na houpačce – chvíli nás láká ven sluníčkem, za okamžik už bubnuje déšť do oken a vítr si pohrává s barevným listím. A když nám počasí zrovna nepřeje, ani ve třídě Včeliček rozhodně není nuda!

Děti se pustily do podzimního smyslohraní uvnitř i venku, při kterém mohly přírodniny zkoumat, osahávat, pozorovat, porovnávat a objevovat jejich rozmanité vlastnosti, malovat do barev, tisknout plastické výkresy apod. Listy, plody a další přírodní poklady se staly materiálem pro malé badatele i tvořivé ruce. Při třídění přírodnin děti hledaly společné znaky, vytvářely vlastní skupiny a přemýšlely nad tím, podle čeho se rozhodnout. Nešlo jen o to, co kam patří, ale také proč právě tam.

Při společné práci se učily domlouvat, naslouchat si, rozdělovat úkoly a respektovat nápady kamarádů. Každá aktivita měla svůj cíl a jasná kritéria úspěchu – děti tak věděly, na co se zaměřit a podle čeho poznají, že se jim práce daří. A protože důležitá není jen cesta k výsledku, ale i pohled zpět, nechybělo ani sebehodnocení. Co se mi povedlo? S čím jsem si poradil/a? Jak jsem přispěl/a ke společné práci? A co bych příště mohl/a zkusit jinak?

Nenápadně tak děti rozvíjely strategické myšlení, schopnost plánovat, hledat řešení a rozhodovat se. Učily se, že někdy existuje více správných cest a že chyba není důvodem ke smutku, ale příležitostí přijít na něco nového.

A co bylo nejdůležitější? Radost z objevování, společného tvoření a pocit, že každá chvíle má svůj smysl. Hrajeme si, poznáváme, přemýšlíme, spolupracujeme – a přitom se učíme dovednostem, které se nám budou hodit nejen ve školce, ale i v životě.