Dubnová rána ve třídě Želviček nebyla jen začátkem dne, ale už tradičně i začátkem malých dobrodružství. Každý týden tu na děti čekala ranní centra aktivit, která byla promyšleně připravená tak, aby přirozeně rozvíjela jejich samostatnost, spolupráci i chuť poznávat nové věci. Právě tato část dne děti nenásilně motivuje, vtáhne je do tématu a připraví na další řízené činnosti.

Začátek dubna patřil Velikonocům a s nimi i hravému objevování. Děti si mohly vyzkoušet krmení slepičky, lovení „žížalek“ ze špaget v hlíně, hledání vzorovaných vajíček nebo prosvětlování obrázků s překvapením, co se ukrývá uvnitř vajíčka. Aniž by si to uvědomovaly, procvičovaly jemnou motoriku, koordinaci ruka–oko i spolupráci ve skupinkách. Každá aktivita měla svůj smysl, ale zároveň zůstávala hrou, která děti bavila.

Velkým překvapením se stalo téma, se kterým přišly samy děti – vesmír. Z obyčejného nápadu se během chvíle stal celý tematický týden plný bádání a objevování. Ranní centra se proměnila v malé vesmírné laboratoře. Děti „lovily“ rakety a hvězdičky v mouce, přesívaly cizrnu a kávová zrna, hrály stolní hru o letu rakety, počítaly vesmírné kameny nebo pozorovaly střídání dne a noci na vlastnoručně vyrobeném modelu. Velký úspěch mělo i hledání mimozemských očiček v newtonovské kapalině, které vzbudilo zvědavost i nadšení.

Celý týden se nesl v duchu spolupráce. Děti společně pracovaly na projektu, který postupně rostl před očima – na výrobě rakety nečekaných rozměrů. Každý přiložil ruku k dílu a výsledkem nebyl jen samotný výtvor, ale především společný zážitek.

Dubnová ranní centra aktivit tak znovu ukázala, že děti se učí nejlépe tehdy, když mohou objevovat, zkoušet a tvořit. A někdy stačí jen naslouchat jejich nápadům – protože právě ty dokážou otevřít dveře do úplně nových světů.