ZÁKLADNÍ ŠKOLA
ŠKOLNÍ JÍDELNA
MATEŘSKÁ ŠKOLA
Základní škola
Dobrodružství začalo nevinně – nálezem starého, zaprášeného pergamenu s tajemnou pečetí. Když jsme ji opatrně rozlomili, objevili jsme vzkaz o utajeném pokladu ukrytém ve staré truhle. Jenže nic nebylo tak jednoduché! Truhlu bylo možné najít a otevřít pouze tehdy, když se podaří odhalit neviditelný vzkaz a vyluštit sérii složitých šifer, které skrývaly kód k jejímu otevření.
A tak začalo napínavé noční pátrání. S baterkami v rukou a srdcem plným očekávání se malí lovci pokladů vydali po stopách dávného tajemství. Chodby družiny se proměnily v temné jeskyně a třídy v tajné komnaty, kde číhaly hádanky, šifry i stopy.
Každý z odvážných hledačů dokázal projít tuto strašidelnou, ale zábavnou cestu plnou napětí. Nakonec se však jen dvěma nejbystřejším podařilo rozluštit správný kód a otevřít truhlu s pokladem!
A protože oba vítězové měli srdce na správném místě, rozdělili se o poklad se všemi ostatními. Noc tak neskončila jen vítězstvím, ale i krásným příkladem přátelství, spolupráce a férovosti.
V pyžamu pro ty, kteří v něm musí být každý den.
Někdy i obyčejné pyžamo může mít velkou sílu. Ve čtvrtek se naše ZŠ a MŠ Osvračín zapojila do Pyžamového dne – dne, kdy jsme oblékli pyžama nejen pro zábavu, ale hlavně na podporu dětí, které musí v pyžamu trávit celé dny, protože bojují s vážnými nemocemi, například onkologičtí pacienti.
Celá škola – žáci, děti z mateřinky, učitelé i nepedagogičtí pracovníci – se s nadšením zapojila. Chodby zaplnila pyžama všech barev, usměvavé tváře a plyšoví kamarádi. Přestože jsme se smáli, v srdci jsme měli myšlenku na naše vrstevníky, kteří místo školních lavic tráví dny v nemocničním pokoji.
Tento den nám připomněl, že pomáhat může každý – někdy stačí jen obléknout pyžamo a ukázat, že nejsou sami. Společně jsme vytvořili vlnu podpory, empatie a naděje, která snad dorazí i tam, kde je teď nejvíc potřeba.
Děkujeme všem, kteří se zapojili. Byli jste úžasní – v pyžamu i na duši.
S novým školním rokem jsme v naší školce začali s inovativním vzděláváním podle šablon Jana Amose Komenského. Tento přístup propojuje zážitkovou pedagogiku, práci s technologiemi, projektové a tandemové učení a propojování formálního a neformálního vzdělávání, aby se děti učily hravou a přirozenou formou.
Děti si například vyzkoušely výrobu moštu – pracovaly s odšťavňovačem, vážily jablka a zkoumaly objem tekutiny. Následně si pochutnaly na vlastní „vitamínové bombě“. Další týden připravovaly bramborový salát, který si samy nakrájely, zvážily a snědly.
Do výuky zapojujeme i badatelské aktivity a experimenty. Děti zkoumaly přírodniny lupou a mikroskopem. Objevovaly vznik duhy, a to hned dvěma způsoby – bonbónová a mléčná duha. Děti za pomocí bonbonků, barev, mléka a jaru vytvořily efekt, nad kterým žasly. Zkoumaly působení vzduchu na plamínek svíčky, přičemž se seznámily i se zásadami bezpečnosti.
Každá hodina přináší nové zážitky, které si děti odnášejí i domů. Projekt nás těší nejen kvůli radosti dětí, ale často i proto, že baví i nás – učitelky.
Video: Vyčistěte les - Osvračín.mp4
Byla jednou jedna malá obec jménem Osvračín. Na okraji obce se rozkládal kouzelný les, kterému děti neřeknou jinak než „Pohádka“. A právě tam se začalo psát naše malé dobrodružství v rámci 7. ročníku soutěže „Vyčisti les 2025!“
Jednoho jarního rána se 25 statečných dobrodruhů – žáci 1. až 5. třídy naší malotřídní školy – vydalo na misi, která měla jediný cíl: vrátit Pohádce její ztracenou krásu. Společně s paními učitelkami a asistentkami si nasadili rukavice, vzali pytle a vyrazili do akce.
Na první pohled se zdálo, že je les klidný a tichý. Ale když jsme se ponořili hlouběji mezi stromy, odhalili jsme, že se zde skrývají nepřátelé přírody – plastové lahve, plechovky, papírky i staré sáčky. Děti neváhaly ani chvilku. Každý kousek odpadu byl jako poklad, který je potřeba najít a správně roztřídit. A že jich nebylo málo! Nakonec jsme naplnili čtyři velké pytle – a každý z nich byl důkazem, že i malí hrdinové dokážou velké věci.
Počasí se zpočátku trochu kabonilo i tropilo žerty – podzimní deštík jsme obelstili. Děti naskákaly před školou do pytle a v lese jsme je vytáhly. To už se slunce smálo a vykoukla duha. Děti běhaly jako opravdoví dobrodruzi a sluníčko nám poslalo zlatý úsměv na rozloučenou.
Na konci dne jsme si společně sedli do kruhu a povídali si o tom, proč je důležité chránit přírodu, jak odpad správně třídit a jak i malý čin může proměnit svět kolem nás.
Les Pohádka si může znovu oddechnout – a my víme, že příště se sem vrátíme zase. Protože opravdoví hrdinové přírody nikdy nespí.
Odkazy na partnery:
Naše škola se proměnila v badatelskou laboratoř pod širým nebem. Žáci 3.–5. ročníku se vydali do pohádkového lesa k potoku, kde na ně čekalo dobrodružství plné pozorování, pokusů a objevování. Tématem říjnového badatelského projektu bylo „Voda a její vlastnosti“ – a kde jinde zkoumat vodu než přímo u potoka?
Na začátku si děti položily několik zvídavých otázek: Poplave korkový špunt na listu? A záleží na tvaru listu? Potopí se plastové víčko, když se naplní vodou? Co všechno se ve vodě potopí a co naopak plave? Potopí se látka, když ji zmuchláme do kuličky, a co když ji položíme na plocho?
Každá skupinka si formulovala vlastní otázku a pokusila se k ní vymyslet hypotézu – tedy odhad, jak to asi dopadne.
U potoka se pak rozběhlo opravdové bádání. Děti sbíraly listy různých tvarů, zkoušely na nich plavit korkové špunty, házely do vody víčka, kamínky i kousky látek. Nechyběla měření, časování ani spousta smíchu, když se pokus zrovna „nepovedl“.
„Myslela jsem, že se víčko potopí, když ho naplním, ale ono se pořád drželo na hladině.“
Starší žáci pak společně přemýšleli, proč tomu tak je – mluvili o hustotě, objemu i o tom, že vzduch uvnitř může předmět nadlehčovat.
Na konci se skupiny sešly a sdílely své výsledky. Děti porovnávaly, co je překvapilo, a přemýšlely, jestli se jejich hypotézy potvrdily. Každý měl prostor říct, co se naučil, co by příště udělal jinak a jak se mu pracovalo v týmu.
Bádání v pohádkovém lese nebylo jen o fyzice a přírodovědě, ale hlavně o radosti z objevování. Děti pracovaly s chutí, vzájemně si pomáhaly a učily se pozorovat svět kolem sebe s otevřenýma očima.
„Největší radost mám z toho, že děti opravdu bádaly – ptaly se, zkoušely, porovnávaly a samy docházely k závěrům. Voda se pro ně stala živým učitelem.“
Den u potoka ukázal, že příroda je tou nejlepší učebnou. Děti odcházely domů s hlavou plnou nových poznatků – a s vědomím, že každá otázka stojí za to být položena.
