ZÁKLADNÍ ŠKOLA
ŠKOLNÍ JÍDELNA
MATEŘSKÁ ŠKOLA
Základní škola
Dne 6. 5. 2026 se v naší MŠ uskutečnil zahradnický kurz s panem Baierem. Pro děti připravil sázení kytiček ke svátečnímu dni maminek. Děti byly seznámeny se zahradní technikou – frézou, na kterou si měly možnost i sednout, dále s různými druhy kytiček, nářadím, substrátem, květináči a vším, co k sázení patří.
Každé dítě si vybralo jednu kytičku, kterou si podle instrukcí samo zasadilo. Nejprve děti naplnily květináč substrátem po vyznačenou rysku, poté vložily kytičku a dosypaly hlínu. Nezapomněli jsme ani na dostatečnou zálivku.
Celý mini workshop v dětech vzbudil ještě větší chuť poznávat přírodu ve všech směrech, protože vztah k přírodě je důležité budovat již od útlého dětství.
Touto cestou bychom chtěli panu Baierovi srdečně poděkovat za spolupráci, příjemně strávené dopoledne a v neposlední řadě také za velký sponzorský dar.
V květnovém badatelském bloku jsme navázali na téma Člověk a zdraví. Společně jsme hledali odpovědi na otázku: Co se děje v našem žaludku a jak souvisí chemie s každodenním životem?
Děti pracovaly jako skuteční badatelé – formulovaly vlastní badatelské otázky, vytvářely hypotézy a učily se pozorovat, porovnávat i vyhodnocovat výsledky. Už samotný úvod děti velmi zaujal. Při demonstračním pokusu se ulitou ponořenou do kyseliny mohly sledovat vznik bublinek a postupné rozpouštění ulity. Tento „wow moment“ otevřel prostor pro společné přemýšlení o tom, jak funguje žaludeční kyselina a proč je pro naše tělo důležitá.
Stejně jako při minulém badatelském setkání s námi spolupracovala také studentka Pedagogické fakulty ZČU, oboru biologie a chemie, která naše bádání odborně zaštítila. Za přísných bezpečnostních pravidel dětem demonstrovala práci s kyselinou a citlivě je provázela jednotlivými pokusy i pozorováním chemických reakcí. Děti tak měly možnost nahlédnout do skutečné laboratorní práce a zažít vědu „na vlastní oči“.
V laboratorní části děti pracovaly s výluhem z červeného zelí a pH papírky. Zkoumaly různé tekutiny – například vodu, mléko, citronovou šťávu, colu nebo roztok jedlé sody – a sledovaly změny barev i hodnot pH. Ve skupinách třídily látky na kyselé, neutrální a zásadité a učily se výsledky interpretovat a vzájemně porovnávat. Právě barevné proměny roztoků byly pro děti velkým zážitkem a krásně ukazovaly, že chemie může být nejen poučná, ale i vizuálně fascinující.
Velmi cenné bylo propojení badatelství se zdravím a běžným životem. Děti přemýšlely nad tím, které nápoje mohou více zatěžovat žaludek nebo zuby, co našemu tělu prospívá a proč je důležité vnímat souvislosti mezi stravou a zdravím. Závěrečná výzva „Co bych doporučil svému žaludku?“ vedla děti k uvědomění, že poznatky z pokusů mohou využít i v každodenním rozhodování.
Na závěr děti sledovaly další poutavou ukázku – jak lze „kyselý žaludek“ změnit na neutrální a naopak. Pomocí míchání různých látek pozorovaly výrazné barevné změny a pochopily, jak se mohou chemické procesy v našem těle vzájemně ovlivňovat. Právě tyto momenty překvapení, objevování a společného sdílení dělají z badatelství jedinečný způsob učení, při kterém děti nejen získávají nové znalosti, ale také se učí přemýšlet v souvislostech a vnímat svět kolem sebe s větší zvídavostí.
Ani letos nechyběla tradiční příprava čarodějnice na 30. dubna, o kterou se s velkým nadšením postaraly děti ze školní družiny. Na výrobě se podílela většina žáků navštěvujících ŠD a společnými silami vytvořili čarodějnici, která se stala součástí oslav pálení čarodějnic v naší obci.
Velké poděkování patří obci za dodání slámy a také soukromým dárcům, kteří poskytli oblečení a další materiál potřebný k výrobě. Díky této spolupráci vznikla originální čarodějnice, na kterou mohou být děti právem pyšné.
Po celé odpoledne panovala výborná nálada, nechyběl smích, vzájemná pomoc ani bezvadná domluva mezi dětmi. Největší radost nám však udělalo to, že tentokrát děti zvládly vše úplně samy – bez pomoci dospělých. Ukázaly tak nejen svou šikovnost a kreativitu, ale také schopnost spolupracovat a společně dotahovat práci do konce.
Jsme rádi, že školní družina může být aktivní součástí života naší obce a podílet se na udržování místních tradic. Právě podobné společné akce posilují vztahy mezi školou, rodinami i celou komunitou.
Ve školní družině jsme se v uplynulých dnech věnovali tvoření ke Dni matek. Děti vyráběly vázičky a přáníčka, kterými chtěly potěšit své maminky a poděkovat jim za jejich péči a lásku. Celé tvoření se neslo v klidné a příjemné atmosféře, která dětem umožnila na chvíli zpomalit, soustředit se na vlastní práci a přemýšlet o tom, komu svůj výrobek věnují.
Při práci si děti přirozenou formou procvičovaly jemnou motoriku, pečlivost, trpělivost i schopnost dokončit započatou činnost. Zároveň se učily, že radost nemusí přinášet jen hotový výrobek, ale také samotný prožitek z tvoření a vědomí, že připravují něco od srdce pro druhého člověka.
Děti pracovaly velmi zaujatě, s nadšením a velkou pečlivostí. Mnohé z nich si své výrobky chtěly doma až do neděle schovat jako malé tajemství a překvapení pro maminky. Bylo krásné sledovat jejich očekávání, těšení i uvědomění, že drobný vlastnoručně vyrobený dárek může mít pro blízkého člověka velkou hodnotu.
Podobné chvíle nám připomínají, že školní družina není jen místem her a odpočinku, ale také prostorem pro společné zážitky, tvořivost, vzájemnost a vnímání důležitých okamžiků každodenního života.
Naše škola není jen místem vzdělávání. Je především prostorem, kde vzniká něco mnohem cennějšího – radost ze společných věcí, ze spolupráce i z maličkostí, které dávají každodennímu životu smysl.
Jedním z krásných příkladů je iniciativa naší vedoucí kuchařky, která ve spolupráci se svou rodinou vytvořila vyvýšené záhonky. Ty se postupně proměňují v místo, kde roste čerstvá zelenina pro naše žáky a děti. Není to jen o pěstování – je to o vztahu k přírodě, o trpělivosti a o radosti z toho, že si můžeme něco vypěstovat vlastníma rukama. A kdo ví? Možná se tato myšlenka rozroste dál a pěstitelské nadšení se jako kouzlem přenese i na děti, které si jednou samy zkusí, jaké to je starat se o něco živého a sledovat, jak to roste.
Radost ale u nás nevyrůstá jen ze země. Vzniká i mezi lidmi. Krásně to ukázali žáci školní družiny, kteří pod vedením paní vychovatelky připravili milé překvapení pro paní ředitelku. Společně vytvořili obraz, který nyní zdobí stěnu ředitelny. Nebyla v tom žádná očekávání odměny – jen chuť potěšit. A právě to dává takovým okamžikům jejich skutečnou hodnotu. Odměna sice přišla, ale mnohem důležitější byla radost, kterou sdíleli.
Ukazuje se, že radost má zvláštní schopnost – když ji dáváme, vrací se zpět a násobí se. A když se takových okamžiků sejde víc, proměňují školu v místo, kam se lidé těší. Místo, kde je dobře dětem i dospělým.
A právě to je pro mě, jako ředitelku školy, tím největším naplněním. Tyto chvíle otevírají nové cesty, přinášejí chuť i energii pokračovat dál a budovat kolektiv, který není jen pracovním týmem, ale skutečně příjemným a živým společenstvím. Společenstvím lidí, kteří spolu sdílejí nejen povinnosti, ale i radost. A především místem, kde vyrůstají naše děti – obklopené prostředím, které má smysl.
