ZÁKLADNÍ ŠKOLA
ŠKOLNÍ JÍDELNA
MATEŘSKÁ ŠKOLA
Základní škola
Letošní Den Země jsme nepojali jen jako připomínku, že bychom se měli k přírodě chovat hezky. Vydali jsme se mnohem dál – do objevování toho, co nám Země skutečně dává a co všechno za tím stojí. A právě v tom se ukázalo, že nejde jen o znalosti, ale i o spolupráci, přemýšlení a vlastní zkušenost.
Starší žáci se pustili do společného úkolu – vytvořit plakát, který by zachytil, jak se k naší planetě chovat, aby zůstala zdravá a „usměvavá“. Nešlo ale jen o kreslení. Bylo potřeba domluvit se, rozdělit si role, naplánovat postup a sladit jednotlivé části tak, aby do sebe zapadly. Každý dílek měl své místo a teprve dohromady vznikl smysluplný celek. Právě v této spolupráci si žáci vyzkoušeli, že stejně jako na plakátu, i ve vztahu k Zemi záleží na každém kroku a každém rozhodnutí.
Mladší žáci se vydali jinou cestou – cestou objevování. Zkoumali přírodniny kolem sebe a postupně odhalovali, jak z nich získáváme suroviny a jak vznikají běžné výrobky. Učili se, že příroda nám nabízí mnoho darů, ale je důležité s nimi zacházet šetrně a s respektem.
Vyvrcholením celého dne byl společný zážitek venku. Inspirováni myšlenkou a knihou „Bez práce nejsou koláče“ se žáci pustili do sběru kopřiv. Možná zpočátku s respektem, ale o to větším nadšením. Nasbírané listy pak proměnili v čaj, který si společně připravili a ochutnali. Najednou se z obyčejné rostliny stal důkaz, že příroda opravdu umí dávat – pokud víme, jak k ní přistupovat.
Celý Den Země tak nebyl jen o povídání, ale o prožitku. Připomněl nám, že vztah k naší planetě není samozřejmost, ale něco, o co je potřeba pečovat. Protože jen tehdy může zůstat harmonický – a dál vzkvétat.
Dubnová rána ve třídě Želviček nebyla jen začátkem dne, ale už tradičně i začátkem malých dobrodružství. Každý týden tu na děti čekala ranní centra aktivit, která byla promyšleně připravená tak, aby přirozeně rozvíjela jejich samostatnost, spolupráci i chuť poznávat nové věci. Právě tato část dne děti nenásilně motivuje, vtáhne je do tématu a připraví na další řízené činnosti.
Začátek dubna patřil Velikonocům a s nimi i hravému objevování. Děti si mohly vyzkoušet krmení slepičky, lovení „žížalek“ ze špaget v hlíně, hledání vzorovaných vajíček nebo prosvětlování obrázků s překvapením, co se ukrývá uvnitř vajíčka. Aniž by si to uvědomovaly, procvičovaly jemnou motoriku, koordinaci ruka–oko i spolupráci ve skupinkách. Každá aktivita měla svůj smysl, ale zároveň zůstávala hrou, která děti bavila.
Velkým překvapením se stalo téma, se kterým přišly samy děti – vesmír. Z obyčejného nápadu se během chvíle stal celý tematický týden plný bádání a objevování. Ranní centra se proměnila v malé vesmírné laboratoře. Děti „lovily“ rakety a hvězdičky v mouce, přesívaly cizrnu a kávová zrna, hrály stolní hru o letu rakety, počítaly vesmírné kameny nebo pozorovaly střídání dne a noci na vlastnoručně vyrobeném modelu. Velký úspěch mělo i hledání mimozemských očiček v newtonovské kapalině, které vzbudilo zvědavost i nadšení.
Celý týden se nesl v duchu spolupráce. Děti společně pracovaly na projektu, který postupně rostl před očima – na výrobě rakety nečekaných rozměrů. Každý přiložil ruku k dílu a výsledkem nebyl jen samotný výtvor, ale především společný zážitek.
Dubnová ranní centra aktivit tak znovu ukázala, že děti se učí nejlépe tehdy, když mohou objevovat, zkoušet a tvořit. A někdy stačí jen naslouchat jejich nápadům – protože právě ty dokážou otevřít dveře do úplně nových světů.
Na naší základní škole se opět učilo trochu jinak. Ne z učebnic, ale přímo v praxi – a téma bylo víc než důležité: jak pečovat o své zuby tak, aby nám vydržely co nejdéle. Mezi žáky zavítala paní Boudová, maminka dětí z mateřské školy, která se věnuje dentální hygieně, a proměnila běžné dopoledne v zajímavé a hravé setkání plné objevování.
Hned od začátku bylo jasné, že nepůjde jen o povídání. Děti se zapojily, ptaly se a hlavně si všechno samy vyzkoušely. Jak správně držet kartáček? Jak dlouho si zuby čistit? A čistíme si je opravdu dobře? Odpovědi nepřicházely jen slovy, ale i praktickými ukázkami.
Největší překvapení přišlo ve chvíli, kdy si žáci mohli ověřit, jak důkladně si zuby vyčistili. Najednou bylo vidět to, co běžně zůstává skryté. A právě tady začalo malé „kouzlení“ – děti zjišťovaly, kde mají rezervy, a s nadšením se snažily své čištění zlepšit. Smích, překvapení i odhodlání udělat to příště lépe provázely celou aktivitu.
Celé setkání mělo jeden důležitý přesah – ukázalo, že péče o zuby není povinnost, ale dovednost, kterou se můžeme naučit. A když víme jak na to, není to nic složitého. Naopak, může to být i zábava.
Velké poděkování patří paní Boudové za její čas, ochotu a přístup, se kterým se dětem věnovala. Investovala tak to nejcennější – svůj čas a energii – do zdraví našich žáků. A právě takové chvíle mají smysl, protože zanechávají stopu, která může vydržet opravdu dlouho – stejně jako zdravý úsměv.
Dne 14. dubna 2026 se naše mateřská škola vydala za kulturou – a ne jen tak ledajak. Cílem bylo divadlo v Domažlicích, kde na děti čekala známá pohádka O Šípkové Růžence. Už samotná představa výletu vzbudila velké nadšení, ale to pravé dobrodružství začalo ještě dřív, než se zvedla opona.
Do Domažlic jsme se totiž vypravili vlakem. A právě jízda vláčkem byla pro mnohé děti stejně velkým zážitkem jako samotné divadlo. Pozorování krajiny z okna, očekávání příjezdu i společná radost z cestování vytvořily krásnou atmosféru hned od začátku.
V divadle pak děti usedly na svá místa a nechaly se vtáhnout do pohádkového příběhu. Představení O Šípkové Růžence je zaujalo především veselými písničkami a vtipnými scénkami, které vyvolávaly smích i napjaté očekávání. Bylo radost sledovat, jak pozorně děti příběh prožívají – a zároveň je třeba ocenit, jak krásně se po celou dobu chovaly.
Po skončení představení však dobrodružství ještě neskončilo. Do odjezdu vlaku zbýval čas, a tak si děti mohly vychutnat svačinku v krásném prostředí u Chodského hradu. Slunce, pohoda a sdílené zážitky vytvořily příjemnou tečku za kulturní částí dne.
Zpáteční cesta už byla pro některé děti přece jen náročnější, únava se pomalu hlásila o slovo. Přesto všechno zvládly na jedničku a domů si odvezly nejen příjemnou únavu, ale především spoustu zážitků.
A jak se ukázalo, výlet měl ještě jeden důležitý dopad – děti si o divadle i o cestě vlakem vyprávějí dodnes. A právě to je možná ten nejhezčí důkaz, že podobné chvíle mají smysl a zůstávají v dětské paměti opravdu dlouho.
Změny ve školním stravování nebývají jednoduché. Nový spotřební koš přinesl přísnější pravidla, více důrazu na vyváženost a pestrost jídelníčku – a pro naše kuchařky také velkou výzvu. Jak připravit jídla, která budou zdravá, splní všechna doporučení, a přitom budou dětem opravdu chutnat? Odpověď, kterou dnes můžeme sledovat na talířích, je překvapivá: s nápadem, trpělivostí a špetkou kreativity jde všechno.
Naše kuchařky doslova kouzlí. Z běžných surovin vznikají jídla, která by si ještě nedávno mnozí z nás neuměli představit ve školní jídelně. Karbanátek z hrachové bílkoviny doplněný rybou? Zní to odvážně – ale děti ho jedí s chutí. Palačinky z ovesných vloček? Nejen že krásně voní, ale mizí z talířů rychlostí blesku. A domácí termix z tvarohu? Ten se stal jedním z nejoblíbenějších dezertů.
Velkou proměnou prošly i svačinky. Už dávno nejsou jen „něčím malým k zakousnutí“, ale plnohodnotnou a lákavou součástí dne. Ovoce a zelenina dostaly novou podobu – hravou, barevnou a nápaditou. Okurkové želvičky, ovocné sovičky nebo veselé talíře plné barev dokazují, že jídlo může být nejen zdravé, ale i zábavné. A právě to je často klíčem k tomu, aby děti ochutnaly i to, co by jinak odmítly.
Za tím vším je ale velké úsilí. Hledání nových receptů, zkoušení, přizpůsobování chutí i odvaha jít do neznámého. Ne vždy je to snadné, ale výsledky stojí za to. Děti postupně zjišťují, že i zdravější varianty mohou být chutné, a otevírají se novým jídlům.
Nový spotřební koš tak nepřinesl jen změnu pravidel, ale i nový pohled na školní stravování. Díky našim kuchařkám se z něj stala příležitost – příležitost ukázat, že i zdravé jídlo může být pestré, hravé a oblíbené. A že když se vaří s chutí a nápadem, poznají to i ti nejmenší strávníci. Držte nám i dětem palce - Ať chutná!
