Z 22. na 23. listopadu zažily děti z naší družiny noc, na kterou jen tak nezapomenou. Přespání ve škole se proměnilo v dobrodružnou jízdu, která nabídla všechno – od smíchu až po malá mrazení v zádech. A jak se ukázalo, staré rčení "Jak si kdo ustele, tak si lekne" platilo více než kdy jindy!

Večer jsme začali v tělocvičně, kde se děti mohly dosyta vyřádit. Smích a radost z her vytvořily tu správnou atmosféru, která nás všechny naladila na další část programu.

Když se setmělo, přišel čas na odvážnější část noci – noční výpravu do přírody. Cesta vedla lesem, a jakmile jsme se přiblížili ke hřbitovu, začal být každý krok o něco napínavější. Povinné odrazky se třpytily ve světle baterek, které si děti nesly, a dodávaly nám odvahu. Přišli jsme až na hřiště, kde nás čekal speciální úkol – bobřík mlčení. Bylo fascinující vnímat noční zvuky, které jindy snadno přeslechneme.

Před samotným hřbitovem jsme si povídali o tom, proč vlastně máme hřbitovy a co symbolizují. Strach z neznámého jsme proměnili ve chvíli, kdy děti pochopily, že největší strach je často jen v naší hlavě. Výprava zpátky do školy se nesla ve znamení klidu a nově nabyté odvahy.

Po návratu do školy mladší děti rychle zalezly do svých pelíšků a pohádka je doprovodila do světa snů. Starší děti si ještě užily dobrodružný film, ale ani ony nevydržely dlouho – před půlnocí už všichni spokojeně spali.

Ráno bylo jako pohlazení po dobrodružném večeru. U společné snídaně se děti dělily o své dojmy, pocity a zážitky. A co bylo nejlepší? Poselství vzájemné pomoci a přátelství, které si děti z této noci odnesly.

Tento večer nebyl jen o hrách a nočních výpravách, ale také o překonávání strachu, objevování síly ticha a budování důvěry.