Badatelská výuka ve 3.–5. ročníku ZŠ

Voda je všude kolem nás – v potocích, rostlinách i našich tělech. Ale může sama „vystoupat“ nahoru? Na tuto záludnou otázku se pokusili odpovědět naši žáci během badatelské lekce o vlastnostech vody.

Hned na začátku děti zaujal jednoduchý, ale provokativní dotaz: „Dokáže voda přejít sama do jiné nádoby?“ Názory se různily – někdo věřil, že to nejde bez pomoci, jiný měl podezření, že „voda si vždycky cestu najde“. Společně jsme formulovali hypotézy a pustili se do zkoumání.

Na lavicích se objevily tři průhledné sklenice s barevnou vodou, papírové ubrousky, brčka, houby a zápisové archy. Žáci propojovali nádoby ubrousky, ohýbali brčka, nasákali houby a pozorovali, zapisovali ve skupinách každých deset minut, co se děje. „Podívej, už leze nahoru! Musíme to naplnit! Vyzkoušíme jinou věc! Podívej, už se plní - a jak rychle!“ ozývalo se z různých stolů, když se první kapky začaly pomalu posouvat vzhůru. Postupně jsme do sklenic s obarvenou vodou vložili bílé podzimní květiny – jasný důkaz, že voda opravdu dokáže proudit do výšky díky kapilárnímu jevu. Propojení s praxí:)

Nešlo ale jen o výsledek – důležité bylo i přemýšlení, pozorování a radost z objevování. Děti kreslily průběh pokusu, diskutovaly o tom, co se děje, a hledaly souvislosti s přírodou: „To je jako když rostlina nasává vodu ze země!“ zaznělo z jedné skupiny.

Na závěr si každý zapsal, co ho překvapilo – někdo barvy, jiného samotný pohyb vody, dalšího trpělivost, kterou experiment vyžadoval.
Hodina se tak proměnila v živou dílnu zvídavosti, kde se teorie měnila v zážitek a radost z učení byla vidět v každém úsměvu.