I prosinec u nás ve škole patřil badatelským aktivitám a tentokrát jsme se ponořili do tématu, které děti doslova vtáhlo — světla a stínu. I přes vysokou nemocnost v tomto období jsme se pustili do zkoumání s energií a zvědavostí. Zimní tma za okny nám poskytla ideální podmínky, a tak jsme mohli pozorovat, jak předměty vrhají stín, jak se jejich podoba mění a co všechno o světle prozrazují.

Během práce jsme společně vyvraceli některé běžné představy o délce stínu a o tom, jak světlo skutečně funguje. Děti si postupně uvědomovaly, že stín není jen „tmavý obraz na zemi“, ale že jeho velikost a tvar ovlivňuje poloha zdroje světla i vzdálenost předmětu. Aby naše pozorování byla přesnější, začali jsme poprvé používat také úhloměr. Děti tak měřily, zapisovaly, porovnávaly výsledky a zjišťovaly, jak jejich údaje spolu souvisejí.

Badatelská atmosféra byla plná soustředění, radosti i upřímných „aha“ momentů. Děti tvořily hypotézy, zkoušely různé situace, vracely se k předchozím pozorováním a společně vyvozovaly závěry. Učily se, že věda není jen o správné odpovědi, ale především o procesu — o tom, že omyl nás posune dál a každá otázka otevírá dveře k novému objevování.

Prosincové badatelství nám připomnělo, že i obyčejné světlo a stín mohou skrývat spoustu tajemství. Stačí mít chuť zkoumat, dívat se kolem sebe a nechat se překvapit. A to se dětem v prosinci rozhodně podařilo.