Odstávka elektrického proudu, která by jindy mohla způsobit komplikace v chodu školy, se naší malotřídní škole proměnila, stejně jako loni, ve výjimečnou příležitost k zastavení, zamyšlení a společnému hledání nových cest. Namísto výuky se pedagogové rozhodli využít tento den k intenzivnímu plánování dalšího směřování školy. V neformálním, ale soustředěném prostředí se sešli ke společné diskusi o prioritách, potřebách a vizích. Vzájemným nasloucháním, vyjasňováním postojů a hledáním průsečíků se jim podařilo formulovat klíčové oblasti, na které by se měl další rozvoj školy zaměřit.

Každý z pedagogů přinesl do diskuse vlastní pohled a zkušenost, a právě v této různorodosti spočívala síla celého dne. Nešlo jen o brainstorming – šlo o hlubokou reflexi toho, kde jako škola stojíme a kam chceme společně směřovat.

Výsledky tohoto plánovacího dne nebudou ležet v šuplíku. Naopak – na začátku nového školního roku se stanou výchozím bodem pro tvorbu individuálních plánů osobního rozvoje každého pedagoga. Tyto plány budou navazovat na společné cíle, ale současně umožní každému učiteli zaměřit se na svůj profesní růst v oblasti, která je mu nejbližší a kde vnímá největší potenciál.

Tento den ukázal, jak cenné je zastavit se a věnovat čas společné reflexi. I když šlo o neočekávanou situaci, dokázali z ní pedagogové vytěžit maximum. Plán rozvoje školy, který takto vznikl, není jen seznamem úkolů. Je to živý dokument, který bude dále růst a proměňovat se spolu s potřebami školy – a především s lidmi, kteří ji tvoří.