Naše škola se proměnila v badatelskou laboratoř pod širým nebem. Žáci 3.–5. ročníku se vydali do pohádkového lesa k potoku, kde na ně čekalo dobrodružství plné pozorování, pokusů a objevování. Tématem říjnového badatelského projektu bylo „Voda a její vlastnosti“ – a kde jinde zkoumat vodu než přímo u potoka?

Na začátku si děti položily několik zvídavých otázek: Poplave korkový špunt na listu? A záleží na tvaru listu? Potopí se plastové víčko, když se naplní vodou? Co všechno se ve vodě potopí a co naopak plave? Potopí se látka, když ji zmuchláme do kuličky, a co když ji položíme na plocho?

Každá skupinka si formulovala vlastní otázku a pokusila se k ní vymyslet hypotézu – tedy odhad, jak to asi dopadne.

U potoka se pak rozběhlo opravdové bádání. Děti sbíraly listy různých tvarů, zkoušely na nich plavit korkové špunty, házely do vody víčka, kamínky i kousky látek. Nechyběla měření, časování ani spousta smíchu, když se pokus zrovna „nepovedl“.

„Myslela jsem, že se víčko potopí, když ho naplním, ale ono se pořád drželo na hladině.“ 
Starší žáci pak společně přemýšleli, proč tomu tak je – mluvili o hustotě, objemu i o tom, že vzduch uvnitř může předmět nadlehčovat.

Na konci se skupiny sešly a sdílely své výsledky. Děti porovnávaly, co je překvapilo, a přemýšlely, jestli se jejich hypotézy potvrdily. Každý měl prostor říct, co se naučil, co by příště udělal jinak a jak se mu pracovalo v týmu.

Bádání v pohádkovém lese nebylo jen o fyzice a přírodovědě, ale hlavně o radosti z objevování. Děti pracovaly s chutí, vzájemně si pomáhaly a učily se pozorovat svět kolem sebe s otevřenýma očima.

„Největší radost mám z toho, že děti opravdu bádaly – ptaly se, zkoušely, porovnávaly a samy docházely k závěrům. Voda se pro ně stala živým učitelem.“

Den u potoka ukázal, že příroda je tou nejlepší učebnou. Děti odcházely domů s hlavou plnou nových poznatků – a s vědomím, že každá otázka stojí za to být položena.