ZÁKLADNÍ ŠKOLA
ŠKOLNÍ JÍDELNA
MATEŘSKÁ ŠKOLA
Základní škola
Po prázdninách se naše mateřská škola ponořila do tajemné atmosféry „strašidelných dnů“, na které se děti nesmírně těšily. Už dlouho předem si povídaly o tom, za co se převléknou, a v den D se naše třída proměnila k nepoznání. Chodbičkami i třídou poletovaly čarodějnice, objevili se Harry Potterové, kočičky, mumie, kostry i duchové – fantazii se zkrátka meze nekladly.
Program těchto dnů byl pestrý a plný zábavy. Děti si vyzkoušely smyslohraní, při kterém například počítaly pavoučí nožičky, lovily z vody strašidelné předměty, nebo za pomoci pinzet tvořily lektvary. Největší „wau efekt“ ale přišel ve chvíli, kdy si mohly vyrobit opravdový bublající lektvar – s použitím barviva, octu a jedlé sody. Děti nadšeně sledovaly, jak se jejich kouzelný nápoj vaří a pění jako v pohádkách.
Celý týden jsme zakončili společně se třídou Včeliček velkolepou promenádou masek, diskotékou a slavnostním vyhodnocením. Děti si navzájem zvolily nejlepší masky a také nejzdatnějšího tanečníka parketu.
Poprázdninové strašidelné dny jsme všichni hodnotili velmi pozitivně. Děti si odnesly spoustu zážitků, smíchu i nových zkušeností. Celou akci jsme pojali nikoliv jako klasický Halloween, ale jako dušičkové dny – čas pro radost, tvoření a společné chvíle plné kouzelné atmosféry.
Badatelská výuka ve 3.–5. ročníku ZŠ
Voda je všude kolem nás – v potocích, rostlinách i našich tělech. Ale může sama „vystoupat“ nahoru? Na tuto záludnou otázku se pokusili odpovědět naši žáci během badatelské lekce o vlastnostech vody.
Hned na začátku děti zaujal jednoduchý, ale provokativní dotaz: „Dokáže voda přejít sama do jiné nádoby?“ Názory se různily – někdo věřil, že to nejde bez pomoci, jiný měl podezření, že „voda si vždycky cestu najde“. Společně jsme formulovali hypotézy a pustili se do zkoumání.
Na lavicích se objevily tři průhledné sklenice s barevnou vodou, papírové ubrousky, brčka, houby a zápisové archy. Žáci propojovali nádoby ubrousky, ohýbali brčka, nasákali houby a pozorovali, zapisovali ve skupinách každých deset minut, co se děje. „Podívej, už leze nahoru! Musíme to naplnit! Vyzkoušíme jinou věc! Podívej, už se plní - a jak rychle!“ ozývalo se z různých stolů, když se první kapky začaly pomalu posouvat vzhůru. Postupně jsme do sklenic s obarvenou vodou vložili bílé podzimní květiny – jasný důkaz, že voda opravdu dokáže proudit do výšky díky kapilárnímu jevu. Propojení s praxí:)
Nešlo ale jen o výsledek – důležité bylo i přemýšlení, pozorování a radost z objevování. Děti kreslily průběh pokusu, diskutovaly o tom, co se děje, a hledaly souvislosti s přírodou: „To je jako když rostlina nasává vodu ze země!“ zaznělo z jedné skupiny.
Na závěr si každý zapsal, co ho překvapilo – někdo barvy, jiného samotný pohyb vody, dalšího trpělivost, kterou experiment vyžadoval.
Hodina se tak proměnila v živou dílnu zvídavosti, kde se teorie měnila v zážitek a radost z učení byla vidět v každém úsměvu.
V pyžamu pro ty, kteří v něm musí být každý den.
Někdy i obyčejné pyžamo může mít velkou sílu. Ve čtvrtek se naše ZŠ a MŠ Osvračín zapojila do Pyžamového dne – dne, kdy jsme oblékli pyžama nejen pro zábavu, ale hlavně na podporu dětí, které musí v pyžamu trávit celé dny, protože bojují s vážnými nemocemi, například onkologičtí pacienti.
Celá škola – žáci, děti z mateřinky, učitelé i nepedagogičtí pracovníci – se s nadšením zapojila. Chodby zaplnila pyžama všech barev, usměvavé tváře a plyšoví kamarádi. Přestože jsme se smáli, v srdci jsme měli myšlenku na naše vrstevníky, kteří místo školních lavic tráví dny v nemocničním pokoji.
Tento den nám připomněl, že pomáhat může každý – někdy stačí jen obléknout pyžamo a ukázat, že nejsou sami. Společně jsme vytvořili vlnu podpory, empatie a naděje, která snad dorazí i tam, kde je teď nejvíc potřeba.
Děkujeme všem, kteří se zapojili. Byli jste úžasní – v pyžamu i na duši.
Dobrodružství začalo nevinně – nálezem starého, zaprášeného pergamenu s tajemnou pečetí. Když jsme ji opatrně rozlomili, objevili jsme vzkaz o utajeném pokladu ukrytém ve staré truhle. Jenže nic nebylo tak jednoduché! Truhlu bylo možné najít a otevřít pouze tehdy, když se podaří odhalit neviditelný vzkaz a vyluštit sérii složitých šifer, které skrývaly kód k jejímu otevření.
A tak začalo napínavé noční pátrání. S baterkami v rukou a srdcem plným očekávání se malí lovci pokladů vydali po stopách dávného tajemství. Chodby družiny se proměnily v temné jeskyně a třídy v tajné komnaty, kde číhaly hádanky, šifry i stopy.
Každý z odvážných hledačů dokázal projít tuto strašidelnou, ale zábavnou cestu plnou napětí. Nakonec se však jen dvěma nejbystřejším podařilo rozluštit správný kód a otevřít truhlu s pokladem!
A protože oba vítězové měli srdce na správném místě, rozdělili se o poklad se všemi ostatními. Noc tak neskončila jen vítězstvím, ale i krásným příkladem přátelství, spolupráce a férovosti.
Video: Vyčistěte les - Osvračín.mp4
Byla jednou jedna malá obec jménem Osvračín. Na okraji obce se rozkládal kouzelný les, kterému děti neřeknou jinak než „Pohádka“. A právě tam se začalo psát naše malé dobrodružství v rámci 7. ročníku soutěže „Vyčisti les 2025!“
Jednoho jarního rána se 25 statečných dobrodruhů – žáci 1. až 5. třídy naší malotřídní školy – vydalo na misi, která měla jediný cíl: vrátit Pohádce její ztracenou krásu. Společně s paními učitelkami a asistentkami si nasadili rukavice, vzali pytle a vyrazili do akce.
Na první pohled se zdálo, že je les klidný a tichý. Ale když jsme se ponořili hlouběji mezi stromy, odhalili jsme, že se zde skrývají nepřátelé přírody – plastové lahve, plechovky, papírky i staré sáčky. Děti neváhaly ani chvilku. Každý kousek odpadu byl jako poklad, který je potřeba najít a správně roztřídit. A že jich nebylo málo! Nakonec jsme naplnili čtyři velké pytle – a každý z nich byl důkazem, že i malí hrdinové dokážou velké věci.
Počasí se zpočátku trochu kabonilo i tropilo žerty – podzimní deštík jsme obelstili. Děti naskákaly před školou do pytle a v lese jsme je vytáhly. To už se slunce smálo a vykoukla duha. Děti běhaly jako opravdoví dobrodruzi a sluníčko nám poslalo zlatý úsměv na rozloučenou.
Na konci dne jsme si společně sedli do kruhu a povídali si o tom, proč je důležité chránit přírodu, jak odpad správně třídit a jak i malý čin může proměnit svět kolem nás.
Les Pohádka si může znovu oddechnout – a my víme, že příště se sem vrátíme zase. Protože opravdoví hrdinové přírody nikdy nespí.
Odkazy na partnery: