ZÁKLADNÍ ŠKOLA
ŠKOLNÍ JÍDELNA
MATEŘSKÁ ŠKOLA
Základní škola
Na obecním zámku se v sobotu 23. 11. 2024 odpoledne rozezněla hudba a smích, když se děti, rodiče a pedagogové sešli na jedinečném setkání, které přineslo radost, pohyb a nezapomenutelné zážitky. Hlavní hvězdou programu byla paní Inka Rybářová, která svou energií a písničkami rozproudila náladu mezi malými i velkými účastníky.
Děti se nechaly strhnout rytmem a pod vedením paní Rybářové si vyzkoušely spoustu pohybových aktivit a her. Paní učitelky se postaraly o doprovodný program, který bavil jak děti, tak jejich rodiče. Soutěže plné smíchu a týmového ducha provázelo očekávání maškarního reje, kde fantazie neměla hranic. Masky, kostýmy a pestrobarevné převleky oživily zámek a vytvořily kouzelnou atmosféru, která završila odpolední program.
Na děti čekalo překvapení v podobě plyšáků, balonků a konfet, které rozzářily jejich oči. Tyto malé dárky přinesly ještě více radosti a krásně doplnily celou akci.
Celé odpoledne by však nebylo možné bez nasazení pedagogů, kteří program nejen připravili, ale také ho s velkou péčí a radostí realizovali. Velké díky patří obsluze výčepu a také štědrým sponzorům, kteří přispěli cenami do tomboly, věcnými dary i finanční podporou: pánové Rakowski, Budín a Ruml – ceny do tomboly, Pan Baier – finanční příspěvek, Pekařství Kuric, květinka Staňkov, pan Hošek – KOVO HRBÁČEK, paní Rajzrová – svíčky z chalupy, paní Bláhová – sladké dobroty. Zároveň si dovoluji poděkovat rodičům, kteří po skončení akce pomohli pedagogům s úklidem.
Díky těmto lidem si děti mohly užít vystoupení, na které budou ještě dlouho vzpomínat.
Akce na obecním zámku opět ukázala, jak důležité je společně sdílet radostné chvíle. Rodiče, děti i pedagogové prožili odpoledne, který nejen posiluje vztahy, ale také ukazuje sílu komunity a vzájemné podpory.
Takové momenty nám připomínají, že společně strávený čas je tím největším darem, který si můžeme navzájem dát. A tohle odpoledne bylo jedním z těch, které zahřejí u srdce ještě dlouho poté. ❤️
Z 22. na 23. listopadu zažily děti z naší družiny noc, na kterou jen tak nezapomenou. Přespání ve škole se proměnilo v dobrodružnou jízdu, která nabídla všechno – od smíchu až po malá mrazení v zádech. A jak se ukázalo, staré rčení "Jak si kdo ustele, tak si lekne" platilo více než kdy jindy!
Večer jsme začali v tělocvičně, kde se děti mohly dosyta vyřádit. Smích a radost z her vytvořily tu správnou atmosféru, která nás všechny naladila na další část programu.
Když se setmělo, přišel čas na odvážnější část noci – noční výpravu do přírody. Cesta vedla lesem, a jakmile jsme se přiblížili ke hřbitovu, začal být každý krok o něco napínavější. Povinné odrazky se třpytily ve světle baterek, které si děti nesly, a dodávaly nám odvahu. Přišli jsme až na hřiště, kde nás čekal speciální úkol – bobřík mlčení. Bylo fascinující vnímat noční zvuky, které jindy snadno přeslechneme.
Před samotným hřbitovem jsme si povídali o tom, proč vlastně máme hřbitovy a co symbolizují. Strach z neznámého jsme proměnili ve chvíli, kdy děti pochopily, že největší strach je často jen v naší hlavě. Výprava zpátky do školy se nesla ve znamení klidu a nově nabyté odvahy.
Po návratu do školy mladší děti rychle zalezly do svých pelíšků a pohádka je doprovodila do světa snů. Starší děti si ještě užily dobrodružný film, ale ani ony nevydržely dlouho – před půlnocí už všichni spokojeně spali.
Ráno bylo jako pohlazení po dobrodružném večeru. U společné snídaně se děti dělily o své dojmy, pocity a zážitky. A co bylo nejlepší? Poselství vzájemné pomoci a přátelství, které si děti z této noci odnesly.
Tento večer nebyl jen o hrách a nočních výpravách, ale také o překonávání strachu, objevování síly ticha a budování důvěry.
Podzimní večer, šero se plíží ulicemi a na obloze září první hvězdy. V naší obci však svítí i další světýlka – barevné lampiony, které rozsvítily tváře malých i velkých účastníků každoročního lampionového průvodu. Tato oblíbená tradice přinesla nejen radost a kouzelnou atmosféru, ale i příležitost k posilování vztahů mezi rodinami, školou a širokou veřejností.
Pomalu se scházely rodiny, přátelé a sousedé s lampiony nejrůznějších tvarů, barev a vzorů. Atmosféru umocnilo šustění listí pod nohama a mihotavá světla, která rozzářila jinak temnou cestu obcí. Společné kroky, sdílení zážitků a radostná očekávání vytvořily pocit sounáležitosti a spojení, které je v dnešní uspěchané době tolik vzácné.
Na konci cesty čekala na účastníky odměna, která zahřála nejen tělo, ale i duši. Horká polévka od pana Radka Řezníčka provoněla chladný večer a dodala všem potřebnou energii po procházce. Velmi děkujeme panu Řezníčkovi, že o nás s láskou pečuje. U ohně se zatím opékaly vuřty, které se „usmívaly“ na všechny kolem. Společné jídlo pod širým nebem, sdílené smíchy a neformální rozhovory vytvořily ideální prostor k navázání nových přátelství i utužení těch stávajících.
Děkujeme všem, kteří se zúčastnili. Nadšení, úsměvy a vzájemné sdílení pomohly vytvořit večer, na který budeme vzpomínat. Už teď se těšíme na příští rok, až se naše obec opět rozzáří světly lampionů a radosti.
S blížícím se adventem a pomalu končícími listopadovými dny ožila naše škola vůní perníčků a čerstvě upečených dobrot. Pečení se stalo nejen oblíbenou aktivitou, ale také příležitostí k rozvoji mnoha dovedností – od jemné motoriky až po spolupráci a řešení problémů.
Žáci základní školy si při hodinách pracovních činností vyzkoušeli tradiční výrobu perníčků. Těsto bylo připraveno, vykrajovátka nachystána a celá škola se ponořila do příjemného ruchu tvoření. Kreativita dětí se odrážela v tvarech perníčků i jejich zdobení, což nakonec proměnilo náš školní spolkový dům v malou adventní pekárnu. Nešlo však jen o výsledek – klíčovou součástí byla samotná cesta. Děti pracovaly v týmech, kde si musely rozdělit úkoly, domluvit se a hledat společná řešení, když něco nešlo podle plánu.
Nezahálely ani děti ve školce, které se pustily do pečení rohlíčků. Výsledkem byly jak sladké, tak slané variace, které nejen krásně voněly, ale i výborně chutnaly. Děti si vyzkoušely tvarování těsta, což přispělo k rozvoji jejich jemné motoriky. Pod vedením paní učitelek se naučily, jak dodržovat postupy a zároveň měly prostor k tomu, aby objevovaly radost z vlastní kreativity.
Pečení nebylo jen o zábavě a dobrém jídle. Celý proces zapojil celou řadu klíčových kompetencí: komunikace, řešení problémů, jemná motorika i smysl pro odpovědnost.
Adventní pečení se stalo nejen příjemným zpestřením školních dní, ale i zážitkem, který spojil děti napříč věkovými skupinami. Společné tvoření, sdílení úsměvů a vzájemná podpora dodaly akci výjimečnou atmosféru.
Dnešní sváteční den jsme s dětmi z mateřské školy věnovali poznávání příběhu svatého Martina. I když nám počasí sníh nepřineslo a kůň, který nás navštívil, nebyl bílý, celková atmosféra byla krásně tematická. Děti se nejprve k přítomnému koníkovi přiblížily opatrně, ale pod laskavým vedením jeho majitelky nakonec s radostí a odvahou usedly na jeho hřbet. Na závěr každé z dětí pozvedlo dřevěný meč, symbol statečnosti a ochoty pomoci – vlastností, které ke svatému Martinovi neodmyslitelně patří.
Svatý Martin, jehož původní touhou bylo stát se mnichem, žil ve 4. století. Přání jeho otce, římského důstojníka, jej však zavedlo do vojenského života. Právě jako voják potkal jedné chladné noci u městské hlídky chudého žebráka. Neměl mu co dát, a tak rozťal svůj plášť a daroval mu polovinu, aby ho ochránil před zimou. Tento čin laskavosti jej pak přivedl ke křesťanství, až se později stal biskupem a významným šiřitelem víry mezi lidem.
Děti si díky přítomnosti koně sváteční den připomněly hravou a prožitkovou formou. Pečlivé první doteky a hrdé držení dřevěného meče, byť jen na chvíli, přeneslo malé rytíře i rytířky do dob, kdy konání dobra a pomoc druhým znamenaly skutečné hrdinství.
