ZÁKLADNÍ ŠKOLA
ŠKOLNÍ JÍDELNA
MATEŘSKÁ ŠKOLA
Základní škola
S novým školním rokem jsme v naší školce začali s inovativním vzděláváním podle šablon Jana Amose Komenského. Tento přístup propojuje zážitkovou pedagogiku, práci s technologiemi, projektové a tandemové učení a propojování formálního a neformálního vzdělávání, aby se děti učily hravou a přirozenou formou.
Děti si například vyzkoušely výrobu moštu – pracovaly s odšťavňovačem, vážily jablka a zkoumaly objem tekutiny. Následně si pochutnaly na vlastní „vitamínové bombě“. Další týden připravovaly bramborový salát, který si samy nakrájely, zvážily a snědly.
Do výuky zapojujeme i badatelské aktivity a experimenty. Děti zkoumaly přírodniny lupou a mikroskopem. Objevovaly vznik duhy, a to hned dvěma způsoby – bonbónová a mléčná duha. Děti za pomocí bonbonků, barev, mléka a jaru vytvořily efekt, nad kterým žasly. Zkoumaly působení vzduchu na plamínek svíčky, přičemž se seznámily i se zásadami bezpečnosti.
Každá hodina přináší nové zážitky, které si děti odnášejí i domů. Projekt nás těší nejen kvůli radosti dětí, ale často i proto, že baví i nás – učitelky.
Naše škola se proměnila v badatelskou laboratoř pod širým nebem. Žáci 3.–5. ročníku se vydali do pohádkového lesa k potoku, kde na ně čekalo dobrodružství plné pozorování, pokusů a objevování. Tématem říjnového badatelského projektu bylo „Voda a její vlastnosti“ – a kde jinde zkoumat vodu než přímo u potoka?
Na začátku si děti položily několik zvídavých otázek: Poplave korkový špunt na listu? A záleží na tvaru listu? Potopí se plastové víčko, když se naplní vodou? Co všechno se ve vodě potopí a co naopak plave? Potopí se látka, když ji zmuchláme do kuličky, a co když ji položíme na plocho?
Každá skupinka si formulovala vlastní otázku a pokusila se k ní vymyslet hypotézu – tedy odhad, jak to asi dopadne.
U potoka se pak rozběhlo opravdové bádání. Děti sbíraly listy různých tvarů, zkoušely na nich plavit korkové špunty, házely do vody víčka, kamínky i kousky látek. Nechyběla měření, časování ani spousta smíchu, když se pokus zrovna „nepovedl“.
„Myslela jsem, že se víčko potopí, když ho naplním, ale ono se pořád drželo na hladině.“
Starší žáci pak společně přemýšleli, proč tomu tak je – mluvili o hustotě, objemu i o tom, že vzduch uvnitř může předmět nadlehčovat.
Na konci se skupiny sešly a sdílely své výsledky. Děti porovnávaly, co je překvapilo, a přemýšlely, jestli se jejich hypotézy potvrdily. Každý měl prostor říct, co se naučil, co by příště udělal jinak a jak se mu pracovalo v týmu.
Bádání v pohádkovém lese nebylo jen o fyzice a přírodovědě, ale hlavně o radosti z objevování. Děti pracovaly s chutí, vzájemně si pomáhaly a učily se pozorovat svět kolem sebe s otevřenýma očima.
„Největší radost mám z toho, že děti opravdu bádaly – ptaly se, zkoušely, porovnávaly a samy docházely k závěrům. Voda se pro ně stala živým učitelem.“
Den u potoka ukázal, že příroda je tou nejlepší učebnou. Děti odcházely domů s hlavou plnou nových poznatků – a s vědomím, že každá otázka stojí za to být položena.
Říjen jsme na naší škole otevřeli tradiční akcí Podzimobranní, která už neodmyslitelně patří k našemu školnímu roku. Je to den, kdy se propojují světy dětí z mateřské školy a žáků základní školy, aby společně tvořili, bádali, objevovali – a nakonec si také společně pochutnali.
Každá část školy si vybrala vlastní cestu, jak se s tématem „co projde žaludkem“ popasovat. Tvůrčí činnost střídala spolupráce, diskuse i badatelská práce s hypotézami a nejedním „aha“ momentem.
Tentokrát jsme celé Podzimobranní zakončili společným hodováním na terase základní školy. Žáci ZŠ uvařili voňavou kotlíkovou bramboračku, děti z MŠ napekly bramborákové placky a o sladkou tečku se postarala jablíčková buchta. Všichni se shodli na tom, že nejlépe chutná na čerstvém vzduchu a z vlastních rukou.
Do venkovní atmosféry se nakonec nechala vtáhnout i naše paní kuchařka, která nám s úsměvem naservírovala oběd přímo venku.
Tyto drobné, ale opravdové okamžiky splynutí nám znovu připomínají, že malá škola má velké kouzlo života – místo, kde se každý může rozvíjet svým vlastním tempem a růst díky opravdovému individuálnímu přístupu.
V rámci projektu Odborníci do škol jsme tentokrát na naší škole přivítali zdravotní sestřičku, která si pro žáky připravila opravdu pestrý a zajímavý program.
Hned na úvod se žáci dozvěděli, co všechno obnáší práce zdravotní sestry – jaké má povinnosti, jak probíhá vzdělávání a jak důležitá je spolupráce v týmu zdravotníků. Poté už přišla na řadu praktická část, která všechny velmi bavila.
Díky různým pomůckám si žáci mohli vyzkoušet práci s otoskopem, poslouchali tlukot srdce, měřili kyslík v krvi pomocí pulsometru a dokonce se zúčastnili ukázky odběru krve na modelu žirafy – samozřejmě s „umělou“ krví.
Velkým zážitkem bylo i zkoušení sesterského oblečení a ochranného covidového skafandru. V další části programu si žáci prakticky procvičili ošetření řezné rány, tepenného krvácení, popálení i zlomeniny. Naučili se také, jak se zachovat při autonehodě, jak správně volat integrovaný záchranný systém a vyzkoušeli si základy resuscitace.
Součástí programu byla i práce s pracovními listy, které pomohly žákům shrnout nové poznatky a upevnit si, co všechno se naučili.
Na závěr proběhla zpětná vazba a reflexe, při které žáci sdíleli své dojmy a postřehy. Všichni se shodli, že setkání bylo nejen poučné, ale také velmi zábavné.
Děkujeme zdravotní sestřičce za její čas, energii a trpělivost – a těšíme se na další zajímavé návštěvy v rámci projektu Odborníci do škol!
Klíčové kompetence jako základ, trvalé vědomosti díky prožitku a propojení - Základní a mateřská škola Osvračín se dlouhodobě zaměřuje na smysluplné a prožitkové učení, které vede děti k samostatnosti, tvořivosti a porozumění světu kolem nich. Nový školní vzdělávací program (ŠVP) nám dává skvělou příležitost tento přístup dále rozvíjet – především díky důrazu na klíčové kompetence a integrované vyučování.
Integrované vyučování propojuje témata z různých oblastí – děti tak poznávají, že svět není rozdělený na „předměty“, ale tvoří propojený celek.
Když se například věnujeme tématu „voda kolem nás“, děti nejen měří objem a délku, ale zkoumají i místní potok, zapisují pozorování, učí se o koloběhu vody a o její důležitosti pro přírodu i člověka. Takové učení je živé, smysluplné a trvalé – protože děti zažívají poznatky v praxi, spojují je s vlastní zkušeností a emocí.
Nový ŠVP staví do centra vzdělávání rozvoj klíčových kompetencí – tedy dovedností, které dítě využije nejen ve škole, ale i v životě.
V ZŠ a MŠ Osvračín proto vedeme žáky k tomu, aby se:
učili s porozuměním, hledali informace a hodnotili své pokroky,
spolupracovali a komunikovali, respektovali druhé a uměli vyjádřit svůj názor,
řešili problémy a přemýšleli v souvislostech,
vnímali svět kolem sebe jako místo, kde mohou aktivně tvořit a měnit věci k lepšímu.
Poznatky tak nejsou cílem samy o sobě, ale nástrojem k rozvoji myšlení, tvořivosti a samostatnosti.
Malotřídní prostředí ZŠ Osvračín nabízí ideální podmínky pro spolupráci napříč ročníky. Mladší žáci se učí od starších, starší si upevňují znalosti tím, že pomáhají a vysvětlují. Učitel může snadno vytvářet projektová témata, ve kterých každý žák najde své místo.
Například při projektu „Naše vesnice“ děti zjišťují, jak se Osvračín v průběhu času měnil, kreslí mapy, počítají vzdálenosti, mohou dělat rozhovory s pamětníky a prezentují výsledky pomocí digitálních nástrojů. Každý se učí podle svých možností – a zároveň všichni společně tvoří.
Velkým přínosem prožitkového a integrovaného učení je také spojení s venkovním prostředím. Děti z Osvračína tráví část výuky venku – na školní zahradě, v lese nebo u potoka. Pozorují změny v přírodě, měří, kreslí, píší deníky a experimentují, tvoří hypotézy, které ověřují.
Tím se učí nejen přírodovědné poznatky, ale i trpělivosti, vnímání souvislostí a odpovědnosti za svět kolem sebe. Učení se tak stává přirozenou součástí života, ne oddělenou školní činností.
ZŠ a MŠ Osvračín ukazuje, že učení podle nového ŠVP může být radostné, tvořivé a hluboké. Když propojujeme předměty, zkušenosti a prostředí, děti si odnášejí trvalé vědomosti i dovednosti pro život.
Jak říkáme našim žákům:
„Nejdůležitější není zapamatovat si všechno – ale porozumět tomu, co děláme, a mít z toho radost.“
